Kniha Park plný střepů (Scherbenpark) od Aliny Bronsky je příběhem vysoce nadané ruské dívky žijící v Německu mezi integrací, jež ztratila nejen svou matku, ale i sama sebe. Většinu poroty autorka nepřesvědčila.

"Žádný text na Cenu Büchnera"

Ijoma Mangold se tak dostal i při své druhé nominaci do tísně a musel sám přiznat: "Ok, to není text na Cenu Büchnera".

Daniela Strigl ovšem tento příběh o smělé a starostlivé dívce pochválila a dodala, že se jedná o prózu "v detailu velmi povedenou a celkově dobře vypracovanou".

Sebeironie jako zbraň

K tomuto názoru se přidal i Klaus Nüchtern, jenž pochválil "velkou míru sebeironie" hlavní hrdinky, která je tak trochu "mimo". Tato "asimilační vítězka" se v průběhu příběhu stává dokonce i tak trochu nesympatickou, a právě "její sebeironie je zbraň proti typům lidí jako jsme my". V textu se také "lehkým tónem" zastírá skutečnost, že se přihodilo něco tragického (pozn. vražda matky).

Vypravěčská pozice je "zbytečně pseudodětská"

Ursula März se k chvále svého kolegy odmítla připojit a podotkla, že by pro pochopení textu potřebovala psychologa. Ačkoliv je Ich-vypravěčka popsaná jako výjimečně nadaná, je její vypravěčský styl zbytečně "pseudodětský", "pseudonaivní" a nakonec i "nezajímavý". "Vyprodukované lišáctví hlavní postavy mi leze na nervy," uzavřela svůj komentář porotkyně. 

Spinnen: "Vše je průhledné a předvídatelné"

Burkhart Spinnen se ve své kritice soustředil rovněž na vypravěčský styl. "V celém tom zmatku budu předstírat naivitu, aby mě nechytli," podotýká. Ich-vypravěčka se snaží zůstat "suverénní". Materiál je podlě něj příliš silně instrumentalizovaný a podřízený příběhu, přičemž vše je "průhledné a předvídatelné, od očíček Marie až po její bavlněné ponožky".
"Text posluhuje čtenáři podle jeho gusta," hodnotil Andre Vladimier Heiz. Čtenář se během čtení kymácí mezi fascinací a děsem a postrádá "čtenářský klid".

Mangold a Strigl obhajují Bronsky

Pro Ijoma Mangolda byl "vypravěčský tok" neuvěřitelný. Taková literatura "kulturního transferu" se jinak objevuje téměř výhradně v britském regionu, funguje ale zjevně i v německém. Také Daniela Strigl se ještě jednou vydala do boje za text: To "kymácení", které kritizuje Heiz, je totiž strategie. Na to zareagoval Spinnen slovy: "Copak jsem snad příliš starý na to, abych se něčeho takového už nedokázal leknout?" Takový příběh "psychosociální slečny z trosek" slyšel již nespočetněkrát. K tomu Alain Claude Sulzer ještě dodal, že mnohé je prostě předvídatelné a "zde nebylo nic, co by mě překvapilo".

Text od Alina Bronsky