Text "Flugangst" od Dagrun Hintze byl třetím v pořadí dopoledního autorského čtení v soutěži o Cenu I.Bachmannové. Do Klagenfurtu pozval německou autorku Burkhard Spinnen. "Flugangst" je text pojednávající o "transcendentálním bezpřístřeší" (Ijoma Mangold) člověka ve "spirituálním obchodním domě" 21. století.

Heiz: Při pouhém předčítání mám problémy

Jako prvnímu z poroty udělil moderátor Dieter Moor slovo Andre Vladimirovi Heizovi, a to otázkou, proč si během čtení tak "intenzivně listoval rukopisem", když přece obyčejně jen naslouchá? "Potřebuji mít text před sebou, během pouhého předčítání mám problém," zněla jeho odpověď.

Heiz byl "pod hlubokým dojmem" z metody rešerše. Složený textový materiál ve způsobu "patchwork" na něj ale působil velmi přesvědčivé.

Pozitivní: text je blízko eseje

Také Ijoma Mangold chválil tento "povzbudivý" text. Zkušenost novodobého člověka je přece taková, že každá transcendence jako absolutní víra v boha se stala  pochybnou. Text označil jako "sexuální fantazii a touhu po víře pod farní střechou". Blízkost textu k eseji přináší ovoce, které lze bez obav "pozřít".

"Bič Ježíše v chrámu" chybí

Ursula März byla jiného názoru. Intelektuální reakce na  provozovaný spiritualismus jako náhrada za náboženství je známá. V textu dochází také k odsouzení spirituálního obchodu, ale vztek - ten bič Ježíše v chrámu - tu chybí. Podle ní "text zneužívá prostředků literatury, téma by mohlo být předmětem každé nedělní přílohy." Žurnalistická rešerše je tu prý "velkou pastí" a snaha vyhnout se jí zde bohužel schází.

Chvála i kritika od Daniely Strigl

"Farář v příběhu je také hasičem," zahájila Daniela Strigl své hodnocení a pokračovala: "text je chytrý, na některých místech trochu méně, a někde dokonce až banální." I ona viděla problém textu v "pozemním spojení" mezi žurnalistikou a literaturou. Podle ní není toto spojení na některých místech příliš přesvědčivé a nepřečnívá samo sebe. Navíc nasazené sebeoslovování vypravěčky v druhé osobě je někdy až příliš.

Podle Spinnena schizoidní dialog

Burkhard Spinnen stručně shrnul, že se jedná o příběh člověka, kterému se daří "mizerně", a který píše proto, aby mohl dál žít - rešerše ho udržuje při životě. Uprostřed všech náznaků zániku se hlavní postava textu udržuje naživu způsobem, jaký mu umožňuje o tom všem ještě hovořit.

"Chtěl bych také jednou stát na straně kritiky, vždyť mají stejně všichni pravdu". Spinnen sice chápe veškerou zmíněnou kritiku, jeho nespokojenost ale pramení z trvalé ironie textu. Příběh se podle něj jinak celkem povedl i jeho architektura je dobra.

Text od Dagrun Hintze