Poté, co jsem o něm dnes dopoledne tak sáhodlouze hovořil, měl bych nyní asi dodat, jak si Pedro Lenz vedl. Dodnes jsem ho neznal jako autora, protože ve Švýcarsku četl pouze ve švýcarské němčině.

Publikum mi potvrdilo jeho krásný text

V Klagenfurtu dnes v němčině četl velmi krásný příběh "Inland", který mě upoutal a do posledního řádku nepustil. Všichni lidé v publiku, s nimiž jsem poté hovořil, mi tento můj dojem akorát potvrdili.

Blamáž poroty

Jak jsme si dnes mohli všimnout, během soutěže o Cenu I.Bachmannové se může ztrapnit nejen autor, ale i samotná porota. Málokdy byla debata k soutěžnímu textu tak nepřiměřená jako dnes k "Inlandu". Celou diskusní dobu se podařilo porotcům promrhat nad vedlejšími vypravěčsko-technickými otázkami, aniž by se dostala k jádru věci, tedy k duši příběhu. A že duši tento příběh zcela určitě měl stejně jako všechny velké, jednoduché a exemplární texty v historii literatury.

Mangold si mohl cestu ušetřit

Když pomyslím, že Pedro Lenz musel trávit dvanáct hodin ve vlaku na cestě do Klagenfurtu z Bernu, a člen poroty Ijoma Mangold rovněž dvanáct hodin z taktéž 999 km vzdáleného Berlína, což znamená, že oba byli tedy na cestě celkem 24 hodin, a to jen proto, aby mohl Mangold básníkovi vmést do tváře přídavná jména "bezvýznamné" a "nedůležité". To si mohl alespoň Mangold cestu do Klagenfurtu ušetřit. Kvůli dvěma přídavným jménům bez jakékoliv argumentace se tak dlouhá cesta snad ani nevyplatí.

Libovolné a zaměnitelné diskuse poroty

Celkem neobsahovaly diskuse poroty nic naléhavého. Působily libovolně a zaměnitelně. Zůstal tu dojem, že lze podle nálady, chuti a vkusu říct o každém textu vše a přitom si protiřečit. Členové poroty se evidentně brání proti všemu, což považují za humorné, používají ale jako literárně deskriptivní nástroj stále anekdoty ze svého mládí. Jsou sice rádi, že tu letos není "prohlížeč" Karl Corino, dělají ale vše pro to, aby ho napodobili.

Nesrovnatelný text od Rammstedta

Před chvílí přednesl Tilman Rammstedt velice vtipný text o umírajícím dědečkovi, který chce ještě před smrtí podívat do Číny, ačkoliv nebyl zatím ani v Rakousku - přičemž je Čína metaforou pro smrt a Rakousko pro život. Text je vlastně velmi vážný, představuje radikalizaci rodiny a mohl by se klidně stát vítězným textem v letošní soutěži o Cenu I.Bachmannové. Ve své svéráznosti je sice srovnání tohoto textu s ostatními v soutěži téměř nemožné, ale přece se tak za pár hodin stane.

Zpět na přehled komentářů